Ještě předtím, než se diváci mohli pobavit nad patáliemi referenta Bohouše v komedii Vážení přátelé, ano (1989), obdržel Milan Lasica Výroční cenu AČFK. Z rukou ředitelky festivalu Radany Korené a Stanislava Blahy, starosty Uherského Hradiště, pod jehož patronací byla cena udělena, převzal dojatý Lasica zmrzlinu. Tu dostal “za noblesu, s níž překonává všechny umělecké i životní překážky, za naději, která sálá ze všech melancholických skeptiků, jimiž na filmovém plátně proslul, a za humor, kterého není nikdy dost”.
Poté, co si Lasica užil potlesk vestoje, skromně vtipkoval: „Jsem rád, že jsem se dožil věku, ve kterém dostávám vyznamenání. Ve světě filmu jsem nikdy neznamenal nic výjimečného, ale měl jsem ho vždycky rád.“ Na závěr s noblesou sobě vlastní dodal, že snad bude ještě pár let dělat lidem radost. “A pokud ano, rád si přijdu pro další ocenění!“
-moj-