Programová nabídka Letní filmové školy je bohatá. Abychom vám usnadnili navigaci mezi různými příchutěmi filmu, oslovili jsme několik českých filmových publicistů, kteří se podělí o své programové tipy.
Vít Schmarc (filmový publicista, ArtZóna, Filmově kritický magazín Čelisti)
Chaotické hemžení disidentských bytů, vodka, ruská inteligence, vnitřní okovy i vnitřní svoboda. Tenhle film vypovídá skrze nedávnou historii o pocitech, které svírají víc ruských filmařů, třeba Kirilla Serebrennikova nebo Michaila Idova. Alexej German ml. pokračuje v rodinné tradici a přenáší ji do 21. století ve svém nejlepším filmu.
Bulharsko je nové Rumunsko a díky tomuhle filmu je to víc než bonmot. Bizarního humoru je v Glory jako ve filmech Cornelia Porumboiua, ale nejde o nějakou nápodobu. Grozevová a Valčanov jedou po kolejích tvrdé satiry i sociální depky. Je to tak prosté, chytré a pronikavé, že se chce zařvat: proč nám to nejde taky?
71 fragmentů chronologie náhody
Radikální pinčes, filmová profesura ve studené, analytické filmařině. Narážím samozřejmě na slavnou, bezmála hypnagogickou scénu ping pongu sám proti sobě. Ale i ostatní fragmenty téhle sociální eseje o zrodu zločince zachycují Hanekeho v životní (nedivácké) formě. Tak studené, že vás to ochladí.
Pamatuju si, jak jsem jako dítě řval smíchy u scény, v níž setkáním s nadpřirozenem zcela konsternovaný Josef Bek mechanicky deklamuje budovatelská hesla. Jedna z mnoha scén, ve které se Podskalský s obdivuhodnou otevřeností vysmál ideologické nabubřelosti padesátých let. Ale Bílá paní funguje i po letech, protože s nadsázkou zjevuje nehezká strašidla národní povahy. Na plátně si nenechám ujít.
Dynamika velkoměsta (s živým dopovodem Esazlesa)
Pohyb a rytmus velkoměsta podbarvený natlakovanou a intenzivní post-metalovou hradbou Esazlesa... Existuje větší lákadlo pro milovníka filmového expresionismu a extrémní kytarové hudby? Pokud ano, napište mi koresponďák do libovolného velkoměsta. Poštovní směrovací číslo: Třijedničkypadesát.